Dnes jsme měli v plánu odpočinkový den. Navštívili jsme ZOO ve Dvoře Králové. Jako první jsme se projeli autobusem v safari, kde byla k vidění stáda vodušek, antilop, zeber a jiné havěti. Nad vozidlem navíc proletovala hejna vzácných ptáků.

Po shlédnutí safari jsme dostali rozchod. Všichni se rozprchli do pavilonů opic, ptactva (kde se nám mimochodem velmi zalíbilo čerstvě vylíhnuté mládě čápa), vodních zvířat, hadů a ke klecím tygrů, opic, hrochů, slonů a dalších živočichů.

V 5 hodin jsme se měli sejít u hlavní brány a protože holky, Tomáš a Slimák přišli dříve, tak se vrhli na opodál stojící houpačky a prolézačky. Když se řada dostala i na Malé Zvíře, začalo při houpání vykopávat nohou písek a po chvíli se ozvalo: JAU,AU,AU… Chvilku jsme si mysleli, že si dělá legraci, ale když její orangutání řev nepolevoval, zjistili jsme, že to asi legrace není. Pak přišli dva páni a Malé Zvíře odnesli. Od hospody ven z areálu k příjezdové cestě ji pak odnesl TT. Potom k ní přišel jakýsi teplouš, který sladkým hláskem oznámil, že je místní zdravotník a že sanitka je už na cestě. Zatímco TT s Velkým i Malým Zvířetem čekali, zbytek už odešel do ZŠ Strž. Chvíli po tom, co MZ dorazilo z nemocnice s ortézou a vyhozenou čéškou, přišel Jakub z RR a řekl, aby se holky šly osprchovat, že jdou hrát nohejbal. Holky se šly mýt a RR je šmírovala oknem – bezúspěšně. Když se jim podařilo obléct a chtěli odejít, zjistily, že jsou zamčené. Po chvilce je kluci odemkli a holky se vítězoslavně vrhly na dveře z klučičího pokoje – opět bezúspěšně. Asi po čtvrthodině keců o tom, že je zavřel Milan, je konečně propustili. Při následující večeři si dívky vyslechly poznámky o zkažených zážitcích na zbytek života a pak následovali společenské hry, zvláště ta s pracovním názvem Nečum!.