Ráno přivezla RR z cykloservisu opravené Michalovo zadní kolo a VZ z nemocnice pro MZ berle. Na berlích pak MZ proskotačilo celý zbytek tábora.

Dnes bodoval Slimák. Dvakrát upadl. Poprvé si zničil tachometr a odrazku, podruhé se málem zabil spolu se dvěma turisty.

Nejdříve jsme vyšlapali kopec k parkovišti u Betléma, kde jsme posvačili. Pak jsme se vydali cestou s bahnem k reliéfům a sochám od sochaře Brauna, které byly vytesány v pískovci. Dle odborníků tato kulturní památka bez péče do dvou let zmizí. Potom jsme sjeli lesem krkolomným padákem až na silnici a už v pohodě dojeli ke Kuksu.

Při prohlídce hospitálu Kuks nám přidělili průvodce, který měl slušné hlášky. Přivítal nás se slovy: Kdo chce jít na prohlídku, běžte ven (venku lilo jako z konve). Když jsme vstoupili do kaple, pod kterou se nacházela hrobka rodiny Šporků, s neustálým úsměvem na rtech nám sdělil, že hrobka je bohužel zavřená, probíhá v ní rekonstrukce, protože jim v ní hnijí mrtvoly. Pak nám ukázal vstup do krypty s kostlivcem a jakýmsi latinským nápisem o pomíjivosti života, provedl nás vedlejší kaplí se pánem Šporkem, který se z jakékoli strany nepodíval nikomu do očí a vysvětlil nám, že kvůli nedostatku financí nemohli být opraveny více než dvě fresky a že to snad stačí.

Poté jsme vstoupili do barokní lékárny, kde nám bylo předvedeno původní vybavení včetně hmoždířů (115 kg), které jsme si mohli potěžkat. Když jsme vyšli, průvodce nám popřál příjemný pobyt na dešti a vypustil nás přes dvůr do lapidária s původními sochami Matyáše Bernarda Brauna.

Kopie Alegorie Ctností a Neřestí je umístěna před Kuksem, byla moderními postupy vyráběna 11 let a velmi se nám všem líbila.

Po tom největším lijáku stráveném pod přístřeškem na parkovišti, jsme se mohli vydat za mírného mrholení do České Skalice, kde jsme nocovali v místním DDM Bájo na náměstí. Již nás zde čekala RR, Velké i Malé Zvíře a to nejdůležitější sucho a večeře. Ještě jsme si prostudovali zítřejší trasu přes Babiččino údolí do Dědova a šli jsme spinkat.