Vstávali jsme v 8 hodin a jako každý den se nikomu nechtělo. Po snídani si víc jak půlka Termitů schrupla. (Pozadu nezůstala ani RR, kterou MZ vzbudilo házením berlí ze schodů a zpíváním dosavadního hitu Pribináček)

Těsně před odchodem každý spořádal hrneček pudinku. A konečně jsme mohli vyrazit na vlak do Adršpachu. Ve skalách nazvaných podle tohoto města jsme dostali nepříjemnou průvodkyni, která se, jak jsme se později dozvěděli od převozníka, jmenovala Nicol. U vodopádu jsme museli třikrát zakřičet: Krakonoši, dej nám vody! Nato nám pustili do vodopádu H20 a ukončením atrakce bylo Krakonoši, děkujeme! To byla ale trapárna, nikdo nechtěl křičet. Od vodopádu jsme šli už naštěstí bez Nicol. Po umělém adršpašském jezírku odkud se pouští voda na vodopád nás povozil převozník, který měl skvělé hlášky. Jako například, jezero je dlouhé 100 m široké 5 m a hluboké 30 ….centimetrů. Víte co budete dělat, kdyby se loď potopila ? No plavci budou vystupoval vlevo a neplavci vpravo. A víte proč ? ……. To aby se neušlapali. Když jsme jeli kolem ostrůvku tak nás průvodce upozornil, že to jsou havajské ostrovy ale že tanečnice již odtančili na E 52. U jedné skály se prosebně zvedala z vody do nebe čísi ruka – To byla moje manželka, říkal průvodce, včera jsem jí musel umlátit bidlem a do rána ještě bublala. Po výstupu z lodě se, jak už je u Termitů zvykem, ztratila většina členů výpravy. Za vedení domorodců Michala a Jakuba se trochu prošli. Zatímco hledali cestu ze skal do skal, vytahovali MZ a Zdena, které zůstali vařit na chaloupce v Dědově, kadibudkový poklop berlemi z WC, až se jim rozpadl na dva díly (TT ho pak večer musel lovit rukama – nebyl moc rád…, jinak bychom se nevy….

RR + BR + PR se sešli u jedné bažinky, nasvačili se a pak už jsme šli všichni společně. V Teplických skalách ozvěna nefunguje, prý protože to tu odlesnili nebo zalesnili ? Kromě tří jedinců jsme vylezli na místní rozhlednu na místě zříceného hradu Střmen (630 m), odkud byl nádherný rozhled. Dále jsme šli kolem dalších zajímavých přírodních výtvorů jako jsou Řeznická sekera, Strážní věž apod.

Z Luk na Záboří, kde jsme málem zase zbloudili, protože se cesta vracela v 330^o úhlu zpátky, byla vidět v dáli Sněžka a krásné panorama Teplických skal. Pak jsme sešli do údolí zámečku Skály, vylezli na stejnojmenný hrad, odkud byl nádherný výhled na Ostaš a pak už po loukách na naší chloupku v Dědově.

K večeři nám naše dvě kuchařky připravili moc dobré kuřátko (měl ten pokrm nějaký název ?). Hlad byl ohromný a než byla hotova příloha, každý si na pekáči svojí vidličkou označil svůj díl. Byl to pro nás dnes moc nezvyklý druh pohybu a brzy jsme znaveně usínali.