Po snídani jsme se zbalili, naložili věci do auta a přívěsu, někdo zjistil že má píchlé kolo a tak si všichni šli zkontrolovat a opravit. Cesta vedla přes Českou Metuji, Žďár, Polici nad Metují, Žabokrky, Hronov, Náchod, Skalku, Lipí a nebyla by tak dlouhá a obtížná, kdybychom hned před dědovskou chalupou nezjistili, že někdo rozsypal po cestě napínáčky (to by tak nevadilo, kdyby nám to skoro všem nepropíchalo kola). A tak jsme strávili další 4 hodiny lepením a hledáním těch malých ostrých potvor. Nikdo však v trávě ani na cestě žádné napínáčky nenašel.

Před tímto zjištěním odjela RR + BR a a během oprav VZ odevzdalo chaloupku panu správci. Po opravě to již byla jedna hodina odpolední jsme vyrazili. Hned za Ďědovem píchnul Slimák. Před Hronovem jsme se zase všichni z PR dohonili a společně si prohlédli rodný domek Aloise Jiráska. U místního krásného kostelíka jsme poobědvali a Slimák objevil na Zdenině zadním kole zapíchnutý rezavý napínáček. Dohodli jsme se, že ho nebudeme vyndávat a dojedeme až na konečnou. Bohužel se Slimákovi podařilo připínák vytáhnout a tak následovalo další lepení. Po cestě kolem Metuje jsme ochutnali místní nedobrou železitou vodu, na které zkrachoval Jiráskův podnikatelský záměr na zřízení lázní a celou Jiráskovic rodinu zruinoval. Po cestě do Náchoda se peloton PR nějak roztáhnul a jen zbytek vzadu se jel podívat na Náchodský zámeček vršku kulatýho. Bohužel tam ostatní z PR nenašel ale za odměnu viděl krásné medvídky. A to již je TT mobilováno, že za Náchodem píchnul zase Slimák. Naštěstí VZ jela do Náchoda pro poslední nákup a tak ho vzala i s kolem do Nového Města nad Metují, kde jsme měli poslední nocleh našeho putování v bývalé mateřské školce nyní DDM. Když přijel i zbytek propíchánků z PR, řekli jsme si, že lidi jsou pěkný ….. (samice od prasat), ubytovali jsme se, prohlédli jsme si svěřence kroužku akvaristiky a teraristiky a vyzkoušeli jsme si sprchy. Poslední opozdilci dojeli po sedmé hodině a to už bylo celé mužstvo na postelích. Převlékli jsme se, vybavili se baterkami a blikačkami a jeli na večeři do strašidelného mlýna Peklo. V autě se vezli VZ, Zdena, Alenka, Kuba, Michal a Slimák. Adam zjistil, že má píchlé obě kola a tak jel na Alenčině kole. Bylo po dešti a tak Metuje v pekelském údolí nádherně hučela. V Pekle jsme se bezvadně najedli. Z každého rohu, vlastně z každého místa na nás hleděli čerti a nejvyšší vládce pekel Luciper seděl v krbu. Po večeři, když jsme nasedli na kola na zpáteční cestu, zjistili jsme, že Pavel má píchlé kolo a to už VZ s autem odjelo a před ní i RR. Zpátky do kopce se jelo špatně, ale úplně nejhůře se však jelo Rychlé rotě, která chtěla udělat doprovodnému vozidlu koly zátaras. Ale trochu se jim to vymklo z rukou. Jinými slovy: Celý krpál za nimi výše uvedené auto jelo a tím je dohánělo k závodním výkonům (jeli skoro 50 km/h) a k šílenství. Za povzbuzujících pokřiků Čendo, makej ! Jedete moc pomalu ! Stejně vás nepředjedeme! Kluci konečně dorazili nahoru.

Ten den už s posádkou auta nepromluvili. V Pekelském údolí pekelníci zrušili signál a tak jsme se domobilovali až na Kubův supermobil do DDM. VZ se pak vrátilo pro kolo a Pavla a svítilo PR a BR chvíli na cestu. Pak jsme si projeli ještě krásně osvětlené noční Nové Město nad Metují a po příjezdu do DDM rychle usnuli.