Pátek 12. 4.
Setkali jsme se v 15,55 h v hale hl. nádraží, kam Malé Zvíře dorazilo s poznámkami na autobusovou dopravu až v 16,10h. Potom jsme nastoupili do rychlíku a vydali jsme se ku stověžaté Praze. Po výstupu z vlaku ve Vršovicích jsme usoudili, že Praha je velmi špinavé město plné psích exkrementů a zvratek, a že České Budějovice jsou zkrátka lepší, ale přesto jsme se vydali do ubytovny ČTU na Čechově náměstí. Protože po vybalení, zakrmení a zabydlení byla již tma, vyrazili jsme do stále ještě rušných ulic matičky Prahy, plných připitých Angličanů, Němců i jiných národností.Když jsme scházeli z Hradčan ke chrámu sv. Mikuláše, v okně do restaurace jsme zahlédli dvě tancující dívky se slavnostními čepičkami na hrudníku (zavládlo bujaré veselí). Při uzavírání sázek vylezla třetí dívka, která začala kluky lákat dovnitř. Milan s Romanem jí podlehli... A tak jsme za rohem čekali, až se kluci rozloučí a jednoduše vypadnou. K tomu však nedošlo. Po chvilce čekání a dohadování s místním bezdomovcem, kterému se pořád něco nezdálo, jsme konečně uviděli vycházet Milana s Romanem, ale v závěsu za teď už třemi dívkami. Ani jsme nestačili klást hloupé otázky, a už byli v tahu.Vyrazili jsme tedy za nimi na Karlův Most (který podle výpočtů začali stavět 9.7. 1357 v 5,31) a najednou proti nám jdou 3 dotyčné slečny, ale už bez svých dosavadních partnerů. Jak se tak hrneme davy řvoucích turistů, dohnali jsme naše utečence, kteří se radovali nad ziskem dvou telefonních čísel. Teď už kompletní sestava Termitů vyrazila na Staroměstské náměstí, kde jsme se opět prodírali davy řvoucích cizinců. Chvíli nám trvalo, než jsme se opět nalezli, ale teď už ulicemi a uličkami kličkujeme na Václavské náměstí, abychom nasedli pod sochou sv. Václava na stanici Muzeum do metra a dojeli na tzv. Slinták (I. P. Pavlova) a odtud pak tramvají na Čechovo náměstí, kde bydlíme. Hned po večerní očistě uléháme znaveni do spacích pytlů a usínáme.

Sobota 13. 4.
Po tvrdém probuzení, studené vodě a vydatné snídani jsme vyrazili na tentokrát denní obchůzku Prahou. Protože jsme v tramvaji potkali dvě Američanky, které mířily na Karlův Most stejně jako my, vynechali jsme složitější cestu metrem přes Slinták a jeli jsme s nimi. Na Karlově Mostě bylo hodně zajímavých věcí. Když jsme se dívali na otce vlasti močícího na Prahu, Velká Alenka překecala muže v námořnickém obleku, abychom se mohli podívat zadarmo na zbytky staršího Juditina Mostu. Zaujal nás i šašek s jakýmsi míčkem, který mu padal. Stejně jsme se od všech těchto lákadel odpoutali a už jsme se hrnuli od jedné Mostecké věže s korunou pro sv. Václava, kterého museli lidé obcházet, ke druhé Mostecké věži s Brunclíkovým mečem. Mezi těmito věžemi na mostě jsme nalezli dvouramenný kříž označující místo, odkud byl do Vltavy shozen již mrtvý Jan Nepomucký (toto místo jsme uctili pár plivanci mířenými na právě podplouvající lodě). Od Karlova Mostu jsme se však pochvíli odpoutali také a v okamžiku jsme se ocitli pod ním, kde jsme sledovali parníky a kachny, které se pohupovali na vlnách od lodí. Pak jsme přes park Kampa zamířili k lanovce na Petřín, kam Háša nasedla jen pod hrozbou, že půjde pěšky. Po výstupu z lanovky se Táta Termit hned začal rozplývat nad skvělým žrádlem pro housenky (správný druh, velké listy... prostě nádhera). Pak jsme se vydali k zrcadlovému bludišti, kde jsme váhali, zda máme jít dovnitř. Nakonec jsme šli a usoudili jsme, že příště už asi nepůjdeme. Když jsme se usadili na lavičkách pod nově otevřenou rozhlednou, rozhodli jsme se, že ji zdoláme. Tak se také stalo a mohli jsme její chodník opět seshora uctít pár plivanci. Jak jsme před svačinou zjistili na zaparkovaném autě, konala se zde "kuličkiáda", ta ovšem začala se zpožděním, takže jsme se rozhodli odejít směrem na Strahovský klášter (cestou jsme objevili bezdomovčí doupě). Pak jsme prošli odporně páchnoucí uličkou, která vyústila na jiné ulici, z které vedlo 78 schodů na ulici vedoucí k hlavní bráně Pražského hradu. Pak jsme prošli areálem Hradu a podívali jsme se do Katedrály Svatého Víta a přes stráže, které jsme rozesmáli, do hradních zahrad a k Letohrádku Královny Anny – Belvedéru. Na chvíli jsme se zastavili u pomníku Julia Zeyera, ale hned jsme se museli zvednout a vydat se přes most ke Kramářově vile, kde bydlí Miloš Zeman (tam jsme si chtěli zkrátit cestu přes zdánlivě malý příkop, z kterého se posléze vyklubala asi dvoumetrová zeď). A tak jsme si cestu zkrátili alespoň přes jeden z pražských trávníků... Poté jsme prošli jsme okolo bandy "skejťáků" až k místu, kde kdysi stával Stalin a odkud dnes vzhlíží ku stověžaté Praze kyvadlové hodiny. Sotva jsme sešli z vybetonovaného kopečku, ocitli jsme se na fotbalovém hřišti v Praze-Bubenči, kde je jeden z vchodů do věhlasného parku Stromovka, ke kterému jsme hned zamířili. Na dětském hřišti se na nás obrátil někdo, kdo mluvil anglickou slátaninou (ale celkem se mu ulevilo, když zjistil, že kupodivu mluvíme česky) s otázkou, kam máme namířeno. Řekli jsme,že na Matějskou a vyrazili jsme dolů, abychom se pobavili a vyprázdnili své peněženky a někdo málem i žaludky... Pak už jsme sešli ke Křižíkově fontáně, kde jsme byli udiveni drahými záchodky i rozličnými atrakcemi, které jsme některé i vyzkoušeli. Když jsme se opět sešli u fontány, byli jsme rádi, že snad zdejší záchodky už nebudeme potřebovat (za zvracení je jistě také příplatek). Ještě jsme poslední korunky "rozfofrovali" na atrakci zvané klece, kde se některým dokonce podařilo i klec přehoupnout. Pak už jsme nasedli na metro a posléze i na tramvaj a už jsme byli na ubytovně ČTU, kde jsme hráli inteligentní hry typu "Na teplýho medvěda". Den jsme uzavřeli hrou "Na mafiána", kterou jsme museli po několika kolech ukončit a jít spát.

Neděle 14. 4.
Hned ráno nastal "šrumec" s balením, protože jsme si ještě před odjezdem naplánovali návštěvu ZOO. Všechno probíhalo podle plánu a tak jsme brzy vyrazili na cestu. Když nás autobus dovezl až k branám zvířecího domova, podle tabule jsme si naplánovali program, ale vzápětí jsme se dočetli, že se většina akcí koná jen za dobrého počasí (počasí k nám ten den nebylo zrovna vstřícné). Po domluvě srazu u lachtanů jsme se tedy rozprchli po celé ZOO ke klecím, voliérám, bazénům či akváriím. Velmi se nám líbili třeba tučňáci kálející do bazénu nebo šelmy, které se nervózně procházely v kleci sem a tam. Po dvou hodinách okukování zvířat jsme se podle plánu sešli u bazénu s lachtany, a protože se trochu vyčasilo, mohli jsme shlédnout ukázku cvičení s těmito chytrými zvířaty. Když jsme odcházeli ze ZOO, zahlédli jsme zoufalou paní s pytlem plným vzorků Craft Diners, která nám své břemeno s radostí přenechala. A jak jsme nasedli do autobusu, hned jsme zahlédli další skupinku dětí obtěžkanou vzorky těstovin, které také mířili od dotyčné paní... Když jsme dorazili zpátky na ubytovnu, vzali jsme svých pár švestek a vyrazili jsme na tramvaj, která nás dovezla až k Vršovickému nádraží, kde jsme se málem nenacpali do plného vlaku... Nevím, zda ostatní členové oddílu měli lepší zážitky než my holky, které jsme seděly se starými dámami (proti důchodcům jinak nic nemáme), které nás zahrnovaly nejdříve otázkami, pak poznámkami typu "vy nám tady z toho děláte školu" či "nemohli jste si pronajmout vlastní vagón?". Smršť otázek zakončily povzdechy, že s námi mladými se nedá rozumně komunikovat a vysílením usnuly. A tak jsme mohli v klidu pokračovat do našeho nádherného, čistého a vůbec lepšího města Českých Budějovic, kde na nás již čekali rodiče, doma vany a hebké postele, do kterých jsme se jistě rádi uložili.