K snídani byl jogurt, to ne proto, že ho máme rádi, ale abychom získali kalíšky na sběr borůvek (borůvkový koláč na obzoru). Po snídani vyrážíme na vláček, který nás doveze na náš první výlet. Všichni se těšíme na parní mašinku. Přibíháme na poslední chvíli – a parní vláček nám před očima odjíždí. Dozvídáme se však, že náš vláček do Kaprouna je motorový a čeká na nás na vedlejší koleji. Pak už nás úzkokolejka dopravila do Cimrmanova Kaprouna, kde si davy turistů fotí toto památné místo jeho nedobrovolného vystoupení z vlaku. My se chystáme na Vysoký kámen a dál na Kunžak. Na Vysokém kameni se bavíme pohledem na místního lesníka, který toto místo očišťuje od náletu dřevin. Petr nám ukazuje černého tesaříka borového se silnými kusadly a z jednoho kmene si děláme houpačku.a přemýšlíme, kde natrháme borůvky na koláč. Po dlouhém odpočinku nabíráme správný směr a vyrážíme dále. Na oběd se zastavujeme se v bývalém kamenolomu pod kopcem Šibeník. Na jeho vrcholu je opravdová Šibenice. Rozhodujeme se o změnu a jdeme hledat další Vysoký kámen – původní plánovaná trasa přes Zvůli do Kunžaku je definitivně opuštěna. VA si myslí, že se jdeme špatně na opačnou stranu - ale Jirka s Petrem nás bezpečně vedou. Před Rožnovem hledají marně Vysoký kámen a ostatní se uchýlí ke sběru borůvek. Samozřejmě dochází ke krádežím a bojům o kelímky, samozřejmě ty plné - o prázdné nemá nikdo zájem. Za týden právě tudy pojedeme na kolech na hrad Landštejn. Dále už spěcháme opět zpátky na vláček do Kaprouna - zastávky.

V Kaprounu se osvěžujeme nanuky a na zastávce dojídáme zbytek pomazánky a Milan leze po zdejším vlajkovém stromě. Protože je řádný pařák a měli jsme plánováno koupání, hlasujeme zda vystoupíme v Jindřiši na koupání v místním lomu a pak dojdeme asi 4 kilometry do Jindřichova Hradce pěšky nebo pojedeme až na konečnou. Vyhrála cesta vlakem do Jindřichova Hradce, jen Jirka se jde osvěžit. Ve vlaku zjišťujeme, že nám bylo předražené jízdné a tak se na nádraží zdržujeme v DEPU, aby nám vrátili jízdné a při tom pózujeme u parního vláčku. Po cestě k naší noclehárně si stačíme ještě nakoupit limonády na další parný den. Dnešní pěší trasa měřila km. Po příchodu si ale musí každý pro sebe naškrábat brambory ke kuřeti. Pak máme naší oblíbenou večerní prohlídku města, proti hvězdnaté a měsíčkové obloze se nádherně černají věže zámku a přilehlých budov. Do zámku se však nedostaneme, kvůli folkovým slavnostem. Po návratu proběhne v sále za oponou bitva a Milanovi s Romanem se podaří ozvučit sál a pustit před spaním nějaké ty vypalpovačky.