Po borůvkovém koláči honem balíme a nakládáme auto, čeká nás ještě naše první prohlídka - místní mini ZOO. Všichni obdivují místní zvěř - od strašilek, pavouků, přes hady a ptáky až ke krokodýlovi a venkovním králíkům se želvama. To už stihne i Jirka III, který skončil tábor a nyní se k nám definitivně připojuje. Můžeme si pochovat a pohladit velikánskou krajtu. Hrdinná Blanka je málem ovinuta a následně zaškrcena, naštěstí pan Filler, ředitel zdejší ZOO, hada odvinul a vrátil do terária. Pak si dvě užovky smlsly na myšičkách. Už není moc času a tak vyrážíme směr Jihlava. Nejprve si projedeme za světla na kolech po trase, kterou jsme prošli při včerejší večerní procházce. Před muzeem přijde Blanka na to, že již dva dny má prázdné kolo a následně vrací Petrovi servisní pumpičku ve dvou dílech. Ta je rychle opravena a pokračujeme dále. Z Jindřichova Hradce vyrážíme kolem rybníku Vajgar proti proudu Hamerského potoka. Pak začíná dělení do skupin - jsou dvě, první se vydělují B+M+chichotalky s - stávají se ne Rychlou rotou jako hoši na minulém táboře, ale Úprkářmi kombinovanými s Bloudivcema, ten druhý název potvrzuje loňské pojmenování základu této skupiny. Ti vyráží po cyklostezce a ani v Jindřiši, kde se tato odklání od turistické červené nepočkají. Jediná Zuzka jede zase správně ale musí se za námi vrátit. Měníme plán jet Jindřišským údolím a pojedeme horem po silnici. Nad studánkou u přejezdu úzkorozchodné železnice za Jindřiší načerpáváme vodu a díváme se na krásný parní vláček. Je příšerné horko, slunce svítí jak ďas. Na cestě za přejezdem se ozve rána jako z děla – to si z nás Jirka II vystřelil. Tedy spíš jeho kolo. Měl od táty z Budějovic perfektně nafouknuté ale nechal ho stát na přímém slunci, což nahuštěná duše nevydržela. Rozsah škody je veliký – v duši chybí kolečko o průměru 10 mm a plášť je též skrz naskrz. Voláme ihned doprovodné vozidlo, které nás před chvílí míjelo a to se vrací. Tatínek Jirky II pro jistotu naložil celé náhradní přední kolo. Přezouváme plášť i duši, mírně nafoukneme a pevně zabudujeme do kola a snažíme se dofouknout. Nejde to, zkoušíme Martinovu pumpičku a zase to nejde a následuje další demontáž a další výměna prasklé duše, za novou, kterou zapůjčuje Martin. Když projíždíme kolem Ratmírovského rybníka, padá kousek od nás veliká větev z vysokého modřínu. Zdejší Hamerský potok je při vypouštění Ratmírovského rybníka se svými kaskádami každým rokem na podzim rájem pro vodáky. Ve Strmilově na návsi máme všichni sraz. Dnešní první nádoba s pomazánkou je rychle spotřebována. Zde se rozhodujeme vzhledem k příšernému vedru a pokročilé hodině ke zkrácení trasy. Pokračujeme přímou cestou do Dolních Dubenek, kde se vidíme všichni před Jihlavou naposledy. Odtud již Úprkově-bloudivá rota (ÚBR) jede samostatně až do Jihlavy. Druhá část výpravy, říkejme jí Pomalá rota (PR) dojede již při mírném poprchávání do Batelova a jakmile se schová pod přístřešek místního kina a začne svačit, strhne se pořádný slejvák. VA s Jirkou, která již je v Jihlavě mobiluje, že je tam boží dopuštění a nad Jihlavou se točí bouřka. Čekáme asi tak hodinu a po cestě v polích dojíždíme na nádraží v Dolní Cerekvi. Ve směru na Jihlavu je černo a tak vyčkáváme, dokonce nás déšť dvakrát zažene do čekárny. Paní výpravčí současně i závornice z nás nemá radost. Vlaky tu jezdí opravdu dost rychle.

Po další hodince vyrážíme. Petr na mapě vymyslel zkratku. Chvíli jedeme do kopce po zelené, která se za kopcem ztrácí a zbývá jen improvizovat. Nejhorší je průjezd střešními taškami ale pak nás čeká již asfalt. Ze Sálavic jedeme po málo frekventované silnici mezi lesy a loukami do Jihlavy. Máme stále pořád čas, protože nad Jihlavou určitě zuří ještě bouřka. Hned na začátku potkáváme paní, která tlačí kolo a říká, jedete správně. Teď pojedete do kopce a pak z kopce. Chvíli se paní odmlčí - a pak do kopce a z kopce a zase do kopce a z kopce..., jste přeci na Vysočině a tak si to musíte vychutnat. Paní již jede s námi a klábosí a upozorňuje na prudký sjezd do Jihlavy a dlažební kostky. Martin všem natrhá ze stromu třešně a pak už jsme ve městě. Netušíme, že nás čeká „kros“ ulicemi Jihlavy – paní nás vede k DDM. Dovedla, ale bylo tam před 20lety, stále nás honí nahoru a dolů a povídá, že pojede do ciziny na kole a přitom než jsme jí potkali nejela, ale opírala se o kolo. Mezi tím už v DDM čekal v poloze ležmo předvoj ÚBR na ostatní - ještě štěstí, že ze včerejška zbylo kuře - aspoň neumřeli hlady čekáním na meruňkové knedlíky. Přijeli – přibrodili se skrz naskrz mokří. Tady máme jenom jednu sprchu pro všechny a dva záchody - všichni chodíme na hochy. Po sladké večeři, sdělování zážitků a plánem na zítra proběhneme nočním centrem města a všichni umořeni bouřkama a vedrem padáme do spacáků a hned usínáme. Tento den jsme ujeli 70 kilometrů. ÚBR nejdříve prodloužila blouděním přes Budkov a pak zkrátila na konečných 66 km.