Po snídani, sbalení a naložení auta odjíždíme kolem strašidelného mlýna do Dačic. Počasí vypadá o něco lépe, ale důchodce v Radkově, když se ptáme na cestu, nám prorokuje déšť. Prchlíci vyráží napřed a setkání máme v Dačicích u kostky cukru. Skupina Prchlíků je ustálená, jsme zatím dvě skupiny. VA se ptá na cestu paní s vlčákem. Kde tady máte kostku cukru a ona říká, že žádný cukr u sebe nemá. Totiž v Dačicích je na počest výroby první kostky cukru na světě pomník v podobě kostky. Po svačině všichni vystoupají na věž svatého Vavřince - a jako vždy fuj - plivají dolů - naštěstí nikdo VA, která hlídá kola netrefil. Dojedeme k modrému zámku, Milan nás pro jistotu nahlas upozorní, že nesmíme jet parkem –všichni dělali jakoby nic, nebo opravdu zákaz neviděli a tak již po tomto halasném upozornění nezbývá než vyjet ven a jet již kolem zdí nádherného parku až do Toužína. Zde se rozhodneme pro dobrodružství po zablácené neznámé cestě. Nejdříve jedeme v klidu Toužínským údolím, zastavujeme u stáda koz a oveček a po přejezdu lávky přes Toužínský potok nastává ten pravý kros lesem mezi bažinou, kopřivami a malinami. Všichni jsou řádně zabahnění. Dostáváme se do Lidéřovic a PR jede s VA po silnici, ostatní jedou nahoru k opevněnému kostelu kde si umývají své zabahněné všechno. Dle mapy zjišťují, že opravdu cesta po silnici bude lepší. Sraz máme všichni v Českém Rudolci – u malé Hluboké. Tento krásný zámeček je ve strašně zuboženém stavu, chátrající, bez omítek s provizorní střechou. Všechna okna v přízemí jsou proti vetřelcům zabezpečena prkny nebo mřížemi. My však po obědě mezi mřížemi skulinku nalézáme, a včetně šikovného MZ prolézáme dovnitř. Opatrně se dostáváme až na věžičku nad provizorní střechou. Nyní snad už bude tento skvost obnoven - má tu být sanatorium plastické chirurgie. U kostelíka si ještě na mapě prohlédneme další cestu na Landštějn. MA vznáší tzv. BO proč nejedeme rovnou do Slavonic, vždyť je to kratší než přes Landštějn. Opouštíme město a odjíždíme do neuvěřitelných kopců na směrem na hrad Landštejn.Odměnou je nám nádherná příroda - vidíme i skupinky volně rostoucích jalovců, které patří do genofondu ČR. Všude kolem létají hejna motýlů a ostatního hmyzu. Nyní dochází na rozdělení tří jednotek - jediná skupina, která jede podle plánu je ÚBR. Za Rožnovem jedou správně po červené turistické. Nejkratší cestu si našla PR ( P+VA+M+J.II+J.III) - před Rožnovem zahnou po modré turistické na kros lesem přímo na Landštejn, z Prchlíků se odděluje R a bloudí samostatně. PR nejdříve nabírá dole na křižovatce R a zbytek, který již stačil zmoknout sedí pod hradem v hospodě, suší se zatepluje se čajem. Jejich pobyt zde poznáváme podle zaparkovaných kol. Roman si na hráň dříví odkládá pláštěnku a jede udělat průzkum do kdy jsou na hradě prohlídky. A to se strhuje první průtrž mračen. Když přestane spěcháme honem na prohlídku hradu a tam začíná pravá čína i s kroupami a neuvěřitelnými potoky deště, které se valí ve výši 20 cm branou ven. Naštěstí Jirka II s Martinem hlídají pod branou zaparkovaná kola. Jsme schovaní ve věži a čekáme. Pak už po bouři jedeme honem do Starého města pod Landštějnem a do Slavonic na náměstí. Po telefonátu popojíždíme dál, kde nás před kuželnou čeká zaparkované auto, které převezl VJ. Po usušení, sprše a umytí zabahněných kol spěcháme na náměstí do hotelu Apetito na věčeři. Pak je večerní procházka městem, kde někteří bloudí, někteří se prochází u hřbitova a sloví brouka roháče a někteří dva nejmenovaní jedinci za dozoru dělají exkurzi křoví. A pak následuje již spánek. Dnešní ujeté kilometry ÚBR 54 km, PR 47 km.