Dnes nás nesměle vítá sluníčko a my vyrážíme přímo do Maříže malovat si vlastní hrnky. Jsme objednáni na devátou, a tak spěcháme. Všichni objíždíme velkou díru s kanálem jen MZ se do ní přímo zasekne. Vede nás VA a za pilou neodbočíme doprava, ale dojedeme přímo na státní hranici. Napravujeme svůj omyl. Hrnečky malujeme v bývalém kravíně, kde všichni místo na kadibudku chodí dozadu do kravína na žumpu. Naštěstí to zvládájí a nikdo se nenamočí. Dokonce si stačíme i trochu pohrát. Jenom jednou v nás zatrne - když s velkým rachotem spadne celá jedna velká police i s hrnky a vázami.

Cesta zpět do Slavonic je velice rychlá, zandaváme kola a dáváme si melouny, které nám koupil VJ. Po osvěžení vyrážíme do města. Nejdřív - jako vždy po celý tábor - vystoupíme na věž s velice nepříjemnou paní věžní. Samozřejmě se plive dolů. Zásah se povede - VA je zasažená. J.II se hájí, že volal neplivejte na Alenku. Po krátké přestávce v cukrárně nás čeká místní podzemí. U pokladny je též v překližce vyřezaný kostrbatý otvor, kterým musí tlouštíci zkušebně prolézt, aby se potom dodatečně nevzpříčili někde v chodbách. Je to velice vzrušující - všichni si musíme obléct pláštěnky a vysoké jeskyňářské holiny s úvazky kolem pasu, nafasujeme baterky a naše cesta začíná. Za svitu baterek se plazíme v předklonu úzkými chodbičkami slavonického podzemí, které sloužilo k uchovávání zásob a i jako úkryt v době válek a nepokojů. Vylézáme na opačném konci náměstí a jako hastroši se vracíme zpátky, vrátit oblečky a umýt se. Pak už jsme máme do sedmi volno a tak můžeme obdivovat další jedinečné město - není jako Telč se svým městským barokem v Unescu, ale je zde stejně jedinečné uskupení městských renesančních domů se sgrafity a unikátní sklípkovou klenbou. Čas do sedmi je příliš dlouhý, finance již téměř na nule a tak se ženeme zpátky do našeho hnízdečka - kuželny, část nás odvezl Petr pro olej na řetězy, další část čekala venku, až v danou hodinu VA, která si „užívala uvnitř siesty“, odemkne. Ta se zatím dobře bavila řečmi - kde se fláká, měla by už přece vařit atd. Večeře byla až dlouho, protože jsme poprvé neměli kuchyňku a na plynovém vařiči to trvalo dlouho.

Do Maříže a zpátky to bylo jenom 10 km