Honem nabalujeme celé auto, necháváme ho zde a po nutné opravě středu u kola VA – u matice byl stržený závit a promazání zbylých řetězů na které se včera nedostalo, vyjíždíme do našeho posledního místa putování - Chlumu u Třeboně. První zastávka je kousek za Kadolcem, poblíž hraničního kamene Čechy - Morava, kde trháme borůvky na koláče. Ani se nám odtud nechce, je tu úplně modro. Jako zdatný a rychlý trhač se nejvíce osvědčil Jirka III, který si vysloužil přezdívku Žito. Pak už honem dál do Starého města pod Landštejnem, za ním uhýbáme doleva přes Dobrotín do šíleného krpálu, kde nás potěší nejdřív pohled na dřevěnou sovu a veverku a pak báječný výhled z kopce. Cesta je stále do mírného kopce, ale velice příjemná, protože jedeme stále lesem až do Kláštera. Zde se vydáváme na prohlídku kostela, který byl postaven mnichy řádu Paulánů. Ti mimo jiné sídlili v nedalekém Kugelweitě u Brlohu. Nachází se tady v rakvičce - relikviáři ostatky svatého Felika a unikátní dřevěný oltář, který je postavený na třech vodních pramenech. Před vstupem na nás obtloustlý psík loudil sušenky. Pak jsme všichni dostali rozsvícené svíčky a mohli si samostatně prohlédnout rozsáhlé podzemí kostela, odkud prý chodby sahaly až na hrad Landštejn. Ze tří starých lip je tady jen jedna. Pod strání pod kostelem jsme se mohli osvěžit vodou ze třech pramenů, využili jsme jí ke stříkání po sobě, na pití byla hořká. Zbývá už nám jenom kousek cesty do Nové Bystřice - a dlouho očekávaná svačina - než to VA + P obejdou náměstí, nezbude na ně nic a musí se dokoupit.další houstičky a pomazánkové máslo. Jedeme kolem golfové hřiště, kde nám zakazují sběr golf. míčků - tedy můžeme si vzít ale máme zaplatit 1.000,-Kč. Po bývalých hraničních cestách se dostáváme stále z kopce do nejsevernějšího místa - Peršláku, kde Milan málem zajel jednu paní a MZ hlásí, že jí nebrzdí kolo. Pak už jedeme jenom lesními cestami kolem Smírčího vrchu do Chlumu u Třeboně. Cestou stále vymýšlíme přezdívku pro J.II, který snad nikdy nezavře .. a má hodně DBD a někdy snad až 4D. Je to takový plkal ( jak se ale ukázalo - holky mu začaly říkat Prcek). Kolem Staňkovského rybníka se dostáváme do Chlumu, kde hledáme ubytovnu skláren. Projedeme územím zdejší cikánské komunity aněkteří si to zkrátí cestou do kopce. Tady J III dokonale dokázal našlápnout a vyšlápnout VH (myšleno – zkratka pro velkého hada). Auto s vlekem nám sem převezla ze Slavonic Tarzanova maminka, která také vyzvedla v Maříži vypálené hrnečky a nechala nám v autě jablka letňáky. Po vybalení hrnečků zjišťujeme, že místo hrnečku MA méme nějaký cizí – nějak to tam popletli. Auto hned po příjezdu vykládáme. Na osvěžení před večeří jsou borůvky se šlehačkou a nanukáčem. Při pokusu o výrobu šlehačky dokázalo MZ ze šlehačky stlouct máslo, které naštěstí použijeme do borůvkového koláče. Druhá a třetí šlehačka dopadla pod rukama Zuzky a Petra na jedničku. Pak už se řádně zabydlujeme v luxusních buňkách s dvěmi pokoji a koupelnou. K večeři máme špagety. Tarzan si je pro jistotu prostírá na šedém čalounění křesílka, což je pohled pro bohy. Večer už odjíždí Milan domů. Dnešní trasa měřila 47 km.