Dnes jsme se tedy vydali na Zelenou horu s kostelem sv. Jana Nepomuckého, který je řazen mezi památky UNESCO. Na vnitřní prohlídku jsme nešli, protože zdejší polední pauza trvala moc dlouho na to, abychom čekali. Tak jsme si tuto obdivuhodnou stavbu prohlédli alespoň zvenku a vydali se k Jimramovu, rodišti Jana Karafiáta. Než jsme tam dojeli, stačili Tarzan a Milan předvést své horolezecké dovednosti na budce autobusové zastávky, odkud byli nejdříve vyhnáni místním řidičem a poté i vedoucím. Pak jsme zastavili u hradu Skály u Štarkova, kam se vydala jen zvídavější a menší část našeho oddílu, kterou tvořili: Petr, Roman a Petr K. Druhá část se mezitím ráchala v potoce a Libor, Prcek a Prasátko se dokonce s menšími či většími úspěchy snažili tok zdolat na kolech. Když jsme se dostatečně zchladili a odpočinuli si, mohli jsme se vydat zpět na hlavní cestu přes nebezpečnou strouhu, přes kterou se předtím natáhla Malá Alenka. Všichni jsme ji bez větších problémů překonali a mohli se vydat k Jimravovu. Tam jsme navštívili muzeum místních rodáků, kde většinu z nás nejvíc zaujala zmenšenina světa broučků, jak si ho vysnil Jan Karafiát. Ještě jsme si poslechli místní sirénu a vydali se prý až 14% stoupáním do Poličky, kde jsme spali ve škole T.G. Masaryka. Než jsme ulehli, šli jsme si prohlédnout město s unikátními zbytky hradeb. Cestou jsme po sobě čmárali Blančiným lihovým fixem, ale nejzajímavější byly místní "smažky", které se pohotově usadily vedle kluků na náměstí a my jsme si pak měli celý večer o čem povídat :-) (třeba při hraní žolíků). Když jsme všechny postřehy z náměstí vyčerpali, šli jsme si lehnout a téměř okamžitě jsme usnuli.