Naše cesta začala loučením s Vilémovicemi, Jedovnicí a nakonec zastavením u nám již také známého kostela ve Křtinách. Naposledy jsme si zasmykovali v okolí kostela a mohli jsme vyrazit na cestu, tentokrát směr Šlapanice u Brna. Naše první zastávka byla u jeskyně Netopýrka, kam se vydala jen část z nás, ostatní se báli sifónu v jeskyni, který ji při dešti rychle promění v bazén, nebo spíš se více než jeskyní zabývali zapeklitou hádankou od Kolářovic, ze které jsme si málem zavařili mozky, ale po zhruba 2 hodinách vyřešili… Pak už jsme, tentokrát všichni, navštívili jeskyni Pekárna, kde jsme se vyfotili. Pak jsme pokračovali k potoku, abychom se nasvačili a zablbli s digitálním foťákem. U pštrosí farmy jsme se dohodli, že navštívíme místní rybník, který byl docela mělký a hodně bahnitý, takže jsme u něj moc dlouho nevydrželi a vydali se kolem řeky do Podolí. Tam jsme se sešli a vyrazili k Žuráni, kde bylo při bitvě u Slavkova Napoleonovo ležení. Tam jsme si prohlédli mapičku s umístěním jednotek a vlaječkami a odjeli na Pracejovský kopec, kde se nachází Mohyla míru, první mírový pomník na světě. Tam jsme obsadili místo na mohyle a pořídili ,,grúpáč”. A pak už jen z kopce do Šlapanic, kde jsme se asi nejvíc těšili na večeři, ale doporučená restaurace byla zavřená, druhá měla kuchaře v nemocnici se žloutenkou, až jsme se pohodlně usadili na terase třetí hospody. Obsluha zde moc rychlá nebyla, tak jsme si čas krátili házením pivních tácků, ale jakmile nám to bylo zakázáno, zjistili jsme, jaký máme hlad. Všichni dostali jídlo, až na holky, které nejdříve jen slintaly, pak nadávaly a po hodině čekání za servírkou zašel Petr a rázem přiběhla s jídlem, které i přesto, že hlad je nejlepší kuchař, za moc nestálo. Když jsme se vraceli, měli jsme pořád trochu hlad, takže když jsme zahlédli strom s mirabelkami, hned jsme se na něj vrhli. Množství snědených špendlíků mělo za následek střevní potíže téměř všech zúčastněných. Po pár sprintech na záchod se většině udělalo lépe, takže jsme mohli jít spát.