Náš poslední táborový den začal návštěvou krumlovského zámku a prohlédnutím Slovanské epopeje od Alfonse Muchy, která nás okouzlila svou velikostí a přesto velkou vypracovaností. Pak jsme pokračovali vyšlapáním kopce z Moravského Krumlova. Pak se ale už dá říci, že jsme jeli z kopce (a po rovině). Projeli jsme kolem Dukovan, ale jadernou elektrárnu jsme jen zahlédli. Z Dukovan jsme si užili sjezd, ale pak také bohužel ještě krutější výjezd kopce u přehrady. Počkali jsme na sebe v Mohelně u hospody, kde jsme se nasvačili a skoupili pár nanuků a pití. Pak jsme mohli pokračovat podél řeky Svratky dál. Pak nás napadlo, že se vykoupeme, takže jsme zajeli ke splavu, u kterého se někteří osvěžili. Potom jsme pokračovali slušným terénem pořád podél řeky, za chvíli jsme najeli na turistickou značku, která vedla do kopce. Petr nám řekl, ať pokračujeme nahoru po červené, takže když jsme viděli rozcestník s červenou šipkou, pod kterou bylo napsáno: "jen pro zdatné turisty". Někteří odvážlivci si řekli, že to snad nebude tak hrozné a vydali se po úzké pěšině dál. Pak ze zatáčky vylezli dva zdatní turisté a řekli, že takovou cestou bychom jeli ještě tak 10km, takže jsme to vzdali, zrovna když Petr volal, kam jedeme. Vrátili jsme se tedy k němu na normální cestu a jeli dál. Na kopci jsme na sebe opět počkali a pokračovali jsme do Náměště nad Oslavou, tentokrát až moc z kopce (Prcek dokonce nezvládl zatáčku a skončil v ostružinách). Pak už jsme pokračovali bez problémů do Náměště, kde jsme dostali sekanou, rozloučili se s Blankou a Zuzkou a vyjeli k domovu. Na nádraží na nás čekali rodiče a také Petr K., kterému Roman cestou k bývalé restauraci Lokomotiva (kde stálo doprovodné vozidlo) vyprávěl naše zážitky se zbytku tábora. Po rozloučení a zamáčknutí slz :-) jsme se všichni rozjeli domů k vanám, postelím a večeřím od rodičů.