Po tom, co jsme jen neradi vylezli z vyhřátých spacáků, jsme se nasnídali na našem oblíbeném ping-pongovém stole a po předání klíčů paní ředitelce jsme vyrazili na cestu. Nejdříve jsme sjeli asi 8km dlouhý kopec dolů do Lokte, kde jsme absolvovali nejdříve samostatnou prohlídku muzea útrpného práva. Když jsme vylezli z temného sklepení plného mučených figurín a mučidel, ujal se nás mladý průvodce, který nás formou soutěže s body provedl historií Lokte. Byl velice milý a jeho charisma zapůsobilo i na postarší dámy, které jenom stály, koukaly se na něj jako na zjevení a jakmile jsme si něco zašeptali, okřikly nás hlasitým: "Ale pšššt!!!". Také mě velmi zaujalo, jak se stařenky hlásily, aby od průvodce získaly body (asi se jim už hóóódně dlouho stýská po škole). Po prohlídce hradu jsme si nafoukali kola, která jsme předtím upustili, aby nám nepraskla jako minulý rok Prckovi a odjeli dolů na náměstí, kde jsme se naobědvali. Poté, co jsme odjeli z Lokte, jsme přejeli pár kopců a vesnic a už jsme byli na vytouženém koupališti u Nové Role, Pinkách. Hodili jsme kola do křoví a skočili do vody. Když jsme se rozvalovali na pískové haldě, prošly kolem nás dvě bíle zablácené holky a za chvíli přišly Blanka s Malou Alenkou také bílé od hlavy k patě. Nakonec to dopadlo tak, že se celý oddíl kromě Romana, Vládi, Petra a Velké Alenky válel asi hodinu v bílém bahně – ušlechtilé toť surovině na výrobu porcelánu, kaolínu. Když jsme neumytí šli zpět na svá "ležení", stali jsme se atrakcí pro všechny kolem... Nejdřív nás zastavilo auto a se slovy: "Holky, můžem si vás vyfotit?" se z něj vynořila ruka s MMSkovým mobilem. Svou akcí jsme inspirovali další malé děti, které se nám nejdřív smály a za chvíli jsme je už viděli běžet celé od kaolínu. Po vyfocení od Velké Alenky a nějaké paní nudistky jsme skočili do vody a začali omývat kaolín. Nikdy bych neřekla, jak špatně jde ta bílá potvora třeba z vlasů a hlavně z uší a jak dokáže zbarvit vodu v okruhu přes 10m od nás. Za chvíli dorazil Petr, který mezitím zajel s doprovodným vozidlem do Březové u Karlových Varů, kde jsme spali ve škole. Mohli jsme se tedy přes Karlovy Vary odebrat do našeho útočiště. Když jsme se ubytovali ve škole, odešli jsme na večeři do místní hospody, kde jsme měli objednané ty řízky. Měli jsme strašný hlad, takže jsme nepohrdli houskou, kterou Blanka dostala k polévce, zatímco se nám dělaly řízky. Ještě morbidnější bylo, když začal bezzubý pan vrchní nosit jídlo pouze po dvou talířích a v časovém odstupu 5minut. Zatímco se ostatní cpali, náš konec stolu vymýšlel teorie, proč je zde obsluha tak pomalá. Po tom, co Roman uzavřel debatu tím, že asi čekají, až ostatní dojí, aby měli dostatek nádobí, nám konečně přinesli řízky nasáklé olejem. Po odsátí přebytečného tuku ubrouskem jsme se vrhli na jídlo. Po dojedení jsme všichni v klidu zaplatili pití, pouze Roman si vyžádal 5Kč ve formě 10 padesáťáků. Po návratu do školy jsme se rozhodli, že vyzkoušíme místní sprchy, ale po puštění kohoutku jsme zjistili, že bojlery se asi vypínají na všech školách, jinými slovy, už zase tekla z obou kohoutků studená voda, i když o něco teplejší než v Úterý. Blanka tuto sprchu (navíc bez světla) přijala z povděkem, ale my ostatní holky jsme se s tím smířit nehodlaly a díkybohu jsme si všimly, že dřezy v místní kuchyni jsou akorát pro nás. Že budeme narvané ve dřezu, kde myjeme nádobí, nám bylo úplně jedno, takže jsme zastavěly okýnko na výdej jídla krabicemi a jedna po druhé se nasoukaly do "vany". To byste nevěřili, jakou radost udělá teplá voda...