Dnešní den by se dal nazvat Hurá do Chebu a na Komorní Hůrku. Do Chebu jsme dojeli bez problémů, kvůli špatnému značení to bylo blíž, než jsme původně předpokládali. Jakmile jsme zaparkovali kola na náměstí u Špalíčku, začalo pršet a nepřestalo ani při našem rozchodu, takže bylo rozhodnuto, že se do Františkových Lázní dojede vlakem. Kluci vznesli vlnu protestů, a tak byli posláni po silnici na kolech. My ostatní jsme dojeli nahoru na nádraží a zatímco Petr nakoupil jízdenky, jsme sledovali, jak venku začíná svítit sluníčko (to nám snad dělá schválně…). Ale co naplat, jízdenky už byly koupené a nám do odjezdu vlaku zbývala asi hodina. Čas jsme si krátili jedením svačin. Po půl hodině jsme se i s koly nadekovali do nádherného německého vlaku s ještě krásnějším záchodem. Kam se hrabou České Dráhy se záchody, kde si bojíte sednout na prkýnko…no nic, konec citových výjevů… Ve Františkových Lázních jsme schovali kola do úschovny a vydali se do rozpáleného města. Zatímco my jsme rozchod trávily pitím a někdy i následným pliváním léčivé vody, Roman s Vláďou vyrazili na výlet do Aše, aby najezdili kilometry (blázni). Když jsme utratily skoro všechny poslední peníze, vydali jsme se zpět do Žírovic. Petr nám doporučil koupání v místním rybníce, takže jakmile jsme dojeli k chatkám, zahodily jsme kola, oblékly plavky a běžely k rybníku, následovány Prasátkem (kterému už se stýskalo po plavání) a Pavlem s Tarzanem. Po chvíli smažení se na kamenech u rybníka jsme chtě nechtě musely do vody, po pár tempech jsme vylezli a všimli si přestárlého nudisty na břehu, což nás tak znechutilo, že jsme se museli opět zchladit. Když jsme se dostatečně smočili, vyrazili jsme domů. Právě včas, za chvíli totiž začalo znovu pršet.