Poslední den tábora začal krásně pozdním vstáváním do slunečného rána. Snídani nám překazilo akorát vyprávění o nočním dovádění DPH, kteří znovu dokázali, že název jejich skupiny není náhodný. Po uklizení všech pozůstatků naší činnosti jsme opět naskládali zavazadla do auta a vyrazili na nádraží. DPHáčka se vezla v autě s Vlaďkou a Vláďou a na nádraží pomohli vyložit Blance a Zuzce věci, aby mohly odjet do rodného Turnova. Na peróně jsme po zatlačení slzy v oku, způsobeného odjezdem holek, zůstali pouze 4. Petr, Roman, Vláďa a já. Nejdříve jsme se chtěli jet podívat k hotelu Krakonoš na dřevěné miniatury známých památek, ale když jsem u zpívající fontány vznesla podezření, že nahoru vede lanovka a dolů bobová dráha, byl návrh zamítnut. A tak jsme za pomoci stativu z koše na odpadky a posléze ochotného pána pořídili poslední fotky s fontánou a sjeli dolů ke kolonádě. Tam jsme narazili na pána ze stanice pro ohrožené dravce (zaujala nás podvyživená liška v kleci, které zemřeli rodiče a my se díky její velikosti mylně domnívali, že jde o lišče), se kterým si Petr docela dobře poklábosil, takže už nám zbyl čas jen na cukrárnu. Když jsme projeli celé město a žádnou levnou nenašli, rezignovaně jsme zajeli do supermarketu a nakoupili nanuky. A pak už jen nádraží, naložit kola a pápá Mariánky! Poslední malinká komplikace vyvstala v Plzni, kde jsme přestupovali. Petr se totiž 10 minut před odjezdem vytratil z kupé s tím, že si jde koupit kafe do automatu a zamířil do areálu rozlehlého nádraží. Vlak se rozjel, Petr nikde. Jsem známá zmatkařka, takže jsem na rozdíl od flegmatických kluků přemýšlela, co budeme dělit, když to Petr nestihne, naštěstí se za chvilku ve dveřích objevil náš vedoucí. Cesta do Budějovic probíhala klidně a po šesté hodině jsme už vystupovali na nástupišti a náš tábor končil.